Hledám studentské bydlení zn. zero waste

Padlo rozhodnutí. Na magistra půjdu do Prahy.

A protože už mám jeden studentský začátek za sebou, začala jsem si pilně hledat bydlení. Něco levného, pokud možno samostatný pokoj, dobrá dostupnost do centra,.... a spousta místa v kuchyni. Počkat! Má to háček...

Začít snižovat odpad na našem studentském bytě bylo hračka. Sestry z vedlejšího pokoje si ničeho ani nevšimly, protože běžné věci používáme každá vlastní a moje skvělá spolubydlící šla do toho se mnou. Nakupujeme společně do ušitých pytlíků, na které jsme náležitě hrdé, bioodpad shromažďujeme a každý týden společně nosíme do sběrného dvoru, chodíme na trhy a kosmetiku kupujeme co nejvíce nebalenou. Kuchyň se nám změnila ve skleničkový ráj a abychom nic nevyhodily, vaříme si společně a tím zamezujeme plýtvání jídlem. Prostě paráda.

Teď, když se budu stěhovat, začalo mi docházet, co všechno jsme brala jako samozřejmost a co musím trochu přehodnotit. Chápu totiž, že ne každý sdílí podobné myšlenky a cíle, zejména co se odpadkového koše týče. :D

Došlo mi, že budu muset vyřešit několik ,,komplikací". Tou první je kuchyň.

Ač jsem hrdou majitelkou spousty zavařovacích sklenic s potravinami, musím s politováním říct, že své spolubydlící v kuchyni utlačuji, alespoň pokud jde o úložné prostory. Sklenice jsou sice přehledné a skvěle se do nich nakupuje, zaberou však hrozně moc místa. Nedokážu si tedy představit, že přijdu na zabydlený byt a zaberu půl kuchyně nádobami.

Druhým úskalím jsou společné čistící prostředky. Většinou to na bytě (až na ten náš :D ) funguje tak, že se čistící prostředky kupují společně. Co s tím, když nechci používat ty běžné, plné chemikálií? Eko čističe jsou, co si budeme povídat, o dost dražší a nedělám si iluze, že by někdo, kdo příliš neřeší čím myje nádobí, chtěl platit za podobnou věc o polovinu vyšší cenu.

Napadá mě ještě třetí problém - bioodpad. Ten současný schovávám pod kuchyňskou linkou, aby nikoho nevyděsil. Nesmrdí to, mušky kolem nelítají, vynáším jej pravidelně. Jsem zvědavá, s jakou odezvou se moje krabice se slupkami setká. O vermikompostéru si zatím můžu jen nechat zdát. Mít totiž žížaly jako ,,domácí mazlíčky" skousne jen málokdo.

Mám tedy dilema. Sehnat bydlení za nízkou cenu je i tak nadlidský výkon. Mám předem upozornit nové spolubydlící na to, že přetékající odpadkový koš asi nebude bývat mojí vinou, že kuchyň umyji raději sodou a octem a budu potřebovat trochu víc místa? Bojím se, že mé šance sehnat střechu nad hlavou klesnou téměř na nulu. Nebo raději mlčet a ono se to nějak vyvine?

Doufám, že se mi podaří vymyslet kompromis, který bude vyhovovat mě, lidem v mém okolí a taky planetě.

K.